Kamov Ka-50 HOKUM

 

 

Jakékoli informace o vývoji tohoto stroje byly přísně tajné. Teprve kolem roku

1985 se některé informace dostali do rukou amerických zpravodajských služeb. Po

pádu komunistického systému se situace radikálně změnila. Západní odborníci i

veřejnost měli možnost se poprvé seznámit s Ka-50 na Pařížském Aerosalonu 1992,

kde byl Kamov Ka-50 představen. Kamov Ka-50 dostal kódové označení Hokum A, kód Hokum B má dvoumístná verze Ka-52. Ka-50 známe také jako Werewolf. Do činné služby v ruských ozbrojených silách byl Kamov Ka-50 poprvé nasazen v roce 1995.

Jde o vysoce výkonnou útočnou helikoptéru s širokou škálou účinné výzbroje včetně moderní protitankové, schopné operovat ve dne i v noci.

 

 

Vývoj

 

V roce 1977 byl komisi předložen ideový projekt Izdělije 800, který připomínal dřívější projekt V-80 a toto označení i záhy převzal. Projekt nesl název V-80 až do roku 1992, kdy stroj dostal oficiální jméno Ka-50. K překvapení odborníků šlo od počátku vývoje o vrtulník určený výhradně pro operace nad pevninou, narozdíl od předešlých Kamovových helikoptér, které byly převážně určeny pro námořní účely.

První model v měřítku 1:1 byl představen sovětskému vedení a vojenským špičkám v květnu 1980. První let se uskutečnil o dva roky později dne 17. června 1982 (pilot: Nikolaj Bezdětnov). Kamov Ka-50 však měl vážného konkurenta. Šlo o nový Mi-28 konkurenční konstrukční kanceláře Mil. Při zkušebních testech se ukázalo, že Kamovovo řešení je mnohem lepší než Milův Mi-28. Sovětské velení nakonec rozhodlo o pokračování vývoje obou těchto strojů.

Ka-50 byl vyvíjen jako odpověď na americký AH-64A Apache. Navíc bylo také třeba nasadit do služby vrtulník se schopností vedení účinného boje proti nepřátelským tankům při zachování obranyschopnosti proti vzdušným útokům.

Helikoptéra Ka-50 může být použita proti nepřátelským obrněným cílům na bojišti,

k čemuž slouží široká škála účinných a vysoce přesných zbraní včetně nadzvukových po laseru naváděných střel typu Vichr. Dvourotorová konstrukce dává

stroji asi o 12% vyšší účinnost, která vede k vysoké pohyblivosti a snadnosti

pilotáže. V ruské armádě je Ka-50 Black Shark nasazen od roku 1995.

 

Drak

 

Základ trupu tvoří nosná torzní skříň o průřezu 1x1 metr, vyrobená z několika vrstev velmi odolných skelných kompozitů. Na ní jsou namontovány jednotlivé agregáty. Motory jsou umístěny daleko od sebe, aby bylo vyloučeno jejich současné poškození jedním výstřelem. Zároveň svou hmotou chrání reduktor, pod kterým jsou v nosné skříni samosvorné palivové nádrže, vyplněné polyuretanovou pěnou. Automatická požární soustava uhasí ložisko požáru v nádrži do pěti vteřin. Zdola je nádrž chráněna zásobníky střeliva, zboku pak agregáty elektronické výstroje. Zpředu celou skříň uzavírá pancéřovaná kabina a vzadu skupina ocasních ploch. Tato konstrukce je střelbou velmi těžko poškoditelná. Jedině může dojít k odstřelení ocasních ploch, které ale nejsou nezbytně nutné k řízení vrtulníku. Bylo to ověřeno v průběhu letových zkoušek, kdy se uskutečnilo několik letů bez ocasních ploch, a to rychlostí až 200 km/h.

 

Avionika

 

Ka-50 je vybavena pozorovacím a sledovacím zařízením spolu s navigačními,

komunikačními a dalšími systémy, aby se usnadnila práce jednomu pilotovi, který

se tak může více věnovat bojové operaci. Mezi ně patří střelecko pilotážně navigační zařízení PrNPK-80 Rubikon K-041 s podsystémem NPK-800 Radian, jehož součástí je termovizní kamera, zaměřovač a laserový dálkoměr/ozařovač cílů. Automatický zaměřovací a průzkumný systém I-251V Škval (převzato ze Su-25) zabezpečuje vyhledávání, identifikaci a přesné zaměření PTŘS Vichr (AT-9) a použití kanónu 2A42. Pro zmenšení zátěže je pilot vybaven přilbovým zaměřovačem Obzor-800. Hlavním spojovacím zařízením vrtulníku je radiostanice R-999 Bankir.

 

 

Motory

 

Kamov Ka-50 je poháněn dvěma turbohřídelovými motory TV3-117VMA , každý o výkonu 2200 koní. Každý motor má odlučovače nečistot (PZU) na přívodu vzduchu, což chrání motory při startech z neupravených ploch, a na výfuku systémem ochlazování spalin (EVU). Pohonná jednotka může 30minut pracovat bez oleje, což dává pilotovi dost času bezpečně přistát v případě poruchy. Vrtulník má také zdvojené životně důležité systémy (hydraulické, řídící, ...)

 

 

Koaxiální rotory

 

Poněkud neobvyklé provedení rotorů zajišťuje statický dostup 4000m a vertikální

stoupací rychlost kolem 10m/s ve výšce 2500m. Listy rotoru jsou z polymeru a vydrží i přímý zásah 20mm projektilem. Bezčepý hlavní rotor nepotřebuje mazání.

Konfigurace rotorů dává stroji moment hybnosti 1,5 až 2x menší než u konvenčních

bitevních vrtulníků s ocasním rotorem. Jeho nepřítomnost dovoluje stroji rychlé

změny směru lety za všech provozních rychlostí. Maximální násobek vertikálního

přetížení 3,5g spolu s nízkým momentem hybnosti dávají Kamovu Ka-50 vysokou

pohyblivost a manévrovatelnost.

 

 

Zbraňové systémy

 

Ka-50 je vyzbrojena 30-mm rychlopalným kanónem typu 2A42, který může být použit

jak proti vzdušným, tak proti pozemním cílům. Kanón je lafetován na pravé straně trupu s limitovaným náměrem (-37/+3) a odměrem (-2/+9). To umožňuje napadat pouze cíle nacházející se víceméně v podélné ose vrtulníku. Pro maximální přesnost střelby je kanón namontován blízko těžiště helikoptéry. K dispozici jsou dva zásobníky – přední obsahuje 240 kusů protipancéřových průbojných nábojů, zadní 230 tříštivo-trhavých. Pilot volí typ munice za letu podle charakteru cíle. Váha munice je 0.39 kg, úsťová rychlost střely je 980 m/s a dostřel je 4 km.

Na podvěsech lze nést různé kombinace podvěšené výzbroje zahrnující PTŘS 9M120 Vichr, raketové bloky B-8V-20 pro neřízené rakety S-8, kanónová pouzdra UPK-23-250, různé druhy bomb a palivové nádrže. Lze také podvěsit PZŘS krátkého dosahu Ch-25ML. Pro vlastní ochranu může nést PLŘS Igla-V nebo R-73.

 

 

0chrana pilota

 

Kamov Ka-50 je první helikoptéra na světě se zabudovaným katapultem pro pilota.

Sedadlo K-37-800 Rocket Assisted Ejection System vyrábí Zvezda Research and

Production Enterprise Joint Stock poblíž Moskvy. Sedadlo vystřelí pilota z

vrtulníku pomocí raketového motoru. Systém zahrnuje sedadlo, ovládací systém a

raketovou pohonnou jednotku. Sedadlo obsahuje potřeby pro přežití NAZ-7M,

záchranný člun a padák PS-37A. Sedadlo umožňuje bezpečnou katapultáže při

rychlostech od 0 do 350km/h a ve výšce od 0 do 6000m. Sedadlo umožňuje rovněž

katapultáž při letu vzhůru nohama při rychlostech 0 až 330 km/h a nulové

vertikální rychlosti v minimální výšce 90 metrů. Celý proces katapuláže

nepřesahuje limit šesti sekund.

Ka-50 je vybaven radarovým varovným systémem obsahující senzory L-150 Pastel (RL), L-136 Mak (IR) a L-140 Orlik (laser.ozaření) spojeným s výmetnicemi klamných cílů UV-26 na koncích pomocných křídel.

 

 

Údržba a servis

 

Vestavěné diagnostické zařízení zajišťuje rychlou kontrolu stavu všech systémů.

Při bojovém nasazení mimo základnu není třeba po dobu 12 dnů dělat prakticky

žádnou údržbu. Vrtulník si může s sebou nést na odloučenou základnu také nejpotřebnější vybavení ve speciálním kontejneru na křídelním závěsníku.

 

 

Technické parametry

 

Rozměry

       

Průměr hlavního rotoru:  14,5m

Délka při rotaci rotorů: 15,9m

Celková výška:            4,93m

Rozpětí křídel:           7,34m

 

Hmotnosti

       

Prázdná:                       7,692 kg

Normální vzletová:             9,800 kg

Maximální vzletová:           10,800 kg

Váha spotřebovatelné výzbroje:   610 kg

Maximální hmotnost výzbroje:   1,811 kg

 

Motory

 

Dva TV3-117VMA každý o výkonu 1838 kW

 

Výkony

 

Maximální rychlost letu:                350 km/h

Klesání:                                390 km/h

Cestovní rychlost:                      275 km/h

Statický dostup:                      4,000 m

Dynamický dostup:                     5,500 m

Stoupavost ve výšce 2,500 m:             10 m/s

Dolet při normální vzletové hmotnosti:  460 km

 

 

Verze

 

V-80 Black Shark

Firemní označení prototypu Ka-50, který se od sériové produkce lišil mj. jinými

motory (typ TV3-117VK), zašpičatělou přídí a jiným tvarem kabiny.

 

Ka-50 Werewolf

Sériová jednomístná verze, zavedená v armádách Ruské federace (1995).

 

Ka-50N Black Shark

Druhá jednomístná verze, určená pro boj v noci. Je vybavena televizním systémem

pro zesílení zbytkového světla Samšit, který je umístěn na přídi v kulovitém

pouzdře. Zatím je znám pouze jeden kus, který se roku 1997 představil na

veletrhu IDEX ve Spojených arabských emirátech.

 

Ka-50-2 Erdogan

Rusko-Izraelský Ka-50-2 se pod názvem Erdogan účastnil v roce 2000 výběrového

řízení tureckých ozbrojených sil. Ka-50-2 koncepčně vychází z Ka-52. Také je dvoumístný, avšak na rozdíl od Ka-52 sedí dvoučlenná osádka v tandemu (za sebou). Jinak převzal v podstatě celý drak, pohonné jednotky, rotory i část výzbroje. Aby mohl být stroj kompatibilní se západní technologií, obdržel špičkovou izraelskou elektroniku.

Díky již zmíněnému utajení se o vzhledu a výzbroji Ka-50-2 objevovaly různé

spekulace. Na výstavě Eurosatory byl prezentován černý model s hranatou kabinou, novými závěsníky na koncích křídel a 30mm kanónem umístěným nikoli na boku trupu, ale pod ním na výklopném rameni s kruhovým odměrem. Sériové stroje mají původní kabinu i křídlo, obojí převzaté z Ka-52.

V přídi se nachází HMSOP (Helicopter Multi-mission Stabilized Optronic Payload),

gyroskopem stabilizované pouzdro s televizní kamerou, infračerveným čidlem FLIR

a laserovým zaměřovačem/dálkoměrem. Údaje z nich jsou zobrazovány na obrazovkách

MFCD (Multi-Function Colour Displays) v kokpitu, případně na displejích přileb

obou členů posádky. Jako jeden z prvních vrtulníků má Ka-50-2 spojené řídící

páky kolektivní a cyklické změny do jediné rukojeti HOCAS (Hands On Collective

And Stick). Údaje ze senzorů i impulzy z řízení zpracovává výkonný systém MDP

(Mission and Display Processor), založený na R-308I z původního Ka-50.

Hlavňovou výzbroj tvoří automatický 30mm kanón 2A42 s 460 náboji, umístěný na

pohyblivém rameni pod trupem. Turecká armáda ale zřejmě místo 2A42 použije

francouzský kanón GIAT se 700 náboji. Další výzbroj je nesena na šesti

závěsnících pod křídlem. Ka-50-2 může nést protitankové střely ruské (9M120

Vichr), izraelské (NT-D), a snad i americké (AGM-114 Hellfire) výroby, dále

neřízené rakety (ruské 80mm ve 20hlavňové raketnici i západní 70mm rakety v

19hlavňové raketnici), lehké protiletadlové řízené střely Stinger nebo Igla (2

na závěsníku), letecké PLŘS typu R-73 (AA-11 Archer), dále různé typy pum a

přídavné palivové nádrže.

Kromě úspěchu v Turecku (kvůli kterému vlastně typ vznikl) se Kamov a IAI

účastní obdobných soutěží v Singapuru (30 strojů) a ve Finsku (24 strojů); o

Erdogan projevila zájem rovněž Čína, Indie, Malajsie, Barma, Jižní Korea a

Sýrie.

 

Ka-52 Alligator (prototyp 1996)

Pravděpodobně prototyp dvoumístné verze se sedadly vedle sebe, předvedený na

výstavě Aero India 96. Pod mírně zploštělou přídí se nachází termovizní

zaměřovač francouzské firmy Thomson-CSF. Také Ka-52 nese systém Samšit, avšak

tentokrát je umístěn na horní straně kabiny. Podle všeho byl vyroben pouze jeden

kus této subverze.

 

Ka-52 Alligator (verze 1997)

Definitivní podoba dvoumístné verze, představená roku 1997. Kamov Ka-52 Alligator, víceúčelový stroj schopný operovat za každého počasí je právě takovým řešením. Piloti sedí vedle sebe v jedné kabině a mají k dispozici veškeré vybavení. Alligator má stejné schopnosti jako Ka-50 včetně široké škály výzbroje. Je vybaven multifunkčním elektronickým letovým, navigačním a zbraňovým systémem. Má pasivní i aktivní vyhledávací systémy, které umožňují lokalizovat a zničit cíle za všech povětrnostních podmínek, ve dne i v noci. Na výrobě se podílí francouzské firmy Sextant Avionic a Thomson. Helikoptéra Ka-52 Alligator je z  85% shodná s Ka-50. Piloti mají rovněž možnost katapultáže. Ka-52 Alligator je také využívána jako cvičný stroj.

Úpravy pro druhého pilota a lepší vybavení samozřejmě zvýšily hmotnost stroje a

snížily letové parametry, ale i tak patří Ka-52 ke špičkovým bojovým vrtulníkům.

Vnější podobou se liší od Ka-50 přední částí trupu, tvarem kokpitu a řešením

výhledu ven. Piloti používají helmy se zabudovaným průhledovým displayem

poskytujícím kdykoliv všechny nezbytné údaje. Díky značné shodě Ka-50 a Ka-52 je

údržba a servis obou typů levnější.

Pokud se týče ceny, je samozřejmě Alligator dražší než Black Shark, i když na

druhou stranu má lepší schopnosti. Hlavní síla je ve společných operacích Ka-50

a Ka-52, kdy se využije všech předností obou verzí. Podobný přístup má i

letectvo U.S. Army. Dražší a dokonalejší AH-64D a AH-64D LongBow nenahradily ale

pouze doplnili letky AH-64A Apache, čímž se zvedla bojová síla letky.

 

 

 

Několik zajímavostí o strojích řady Ka-50/52

 

Když se koncem 80. let objevily zvěsti o novém bojovém vrtulníku firmy Kamov,

západní analytici mu přidělili kód "Hokum", aniž znali jeho podobu, určení nebo dokonce přesné označení. Vymýšleli si jména jako Ka-34, -41 nebo -136. Pokud jde o kategorii, do níž měl být zařazen, mnoho lidí hádalo, že půjde o nový námořní vrtulník (Kamov je totiž "dvorním" dodavatelem ruského námořnictva), nejspíše pro ničení hladinových plavidel. Velice často se vyskytovala idea rychlé stíhací helikoptéry s radiolokátorem a střelami vzduch-vzduch, která by měla chránit armády sovětských tanků před Armageddonem, který by při útoku komunistů na Západ znamenaly americké AH-64, AH-1 a A-10. V každém případě však nikdy nikoho nenapadlo, že Ka-50 byl mohl mít jen jednočlennou posádku.

 

O typ Ka-50 projevila zájem dokonce britská armáda, když podle náročné

specifikace ST(A)(CPA)428 hledala nový protitankový vrtulník. Firma Kamov se

spojila s americkou průmyslovou skupinou Vector, která měla zajistit západní

avioniku a výzbroj. Konzervativní Britové však odmítli ruský typ a zvolili

americký AH-64D.

 

Ačkoli stroj Ka-52 je zatím prezentován jako jednotný, ve skutečnosti se bude

pravděpodobně dodávat v několika verzích, které se budou lišit přístrojovým

vybavením. V úvahu nyní připadá modifikace noční bojová, průzkumná bojová a

školní výcviková.

 

Málokdo ví, že Ka-50/52 má ve skutečnosti šest, nikoli čtyři závěsníky pro

výzbroj. Pod každé z pouzder s výmetnicemi klamných cílů na koncích křídel lze v

případě potřeby zavěsit dvě lehké řízené střely vzduch-vzduch typu Igla-V.

 

Na mnoha fotografiích strojů řady Ka-50/52 se pod křídly nacházejí jakési

zašpičatělé šedivé hranoly. Ve skutečnosti jde o francouzské kontejnery Saturn,

které obsahují televizní kameru, systém nočního vidění, infračervený zaměřovač,

prostředky radioelektronického boje…

 

Do budoucna by měly být stroje řady Ka-50/52 poháněny novými motory

TV3-117VMA-SB3, což by mělo přispět zejména ke zlepšení už tak vynikajících letových vlastností (jde zřejmě o nejrychlejší jednoúčelové bitevní vrtulníky světa).

 

Samotná firma Kamov připravuje novou verzi řízené střely 9M120 Vichr, a to pod

názvem Vichr-M. Tato zbraň, naváděná pomocí radiolokátoru Fazotron na vrtulníku

Ka-52, má být schopna ničit pomalejší vzdušné a libovolné pozemní cíle na

vzdálenost 12 až 15 kilometrů, což znamená naprostý rekord (Americké Hellfire II

8 kilometrů a jen na pozemní cíle)

 

 

 

© golikov@seznam.cz

 

Použité prameny:

Časopisy ATM, APKR a L+K

Publikace Kamov Ka-50/52 Werewolf, Black Shark, Alligator  MS Line,1997

Publikace BÍLEK modelářům č.2: Kamov Ka-50

internet